V moderni svete se jen tezko hleda zeme, ktera by co se intenzity propagandy tyce mohla souperit s KLDR. Zvlastni duraz na neekonomicke (prevazne ideologicke) pobidky deklarovane vudci zeme vyustily v silny rozkvet propagandy v Severni Korei. Cilem tohoto clanku je objasnit pouze hlavni teze a metody moderni Severokorejske propagandy. Toto tema je opravdy velke, takze se tato kapitola nebude pokouset prinest systematickou studii Severokorejske propagandy, jelikoz by to vyzadovalo mnohem vice mista. Bude se zamerovat na nejruznejsi aspekty propagandy v Severni Korei. Tyto poznamky jsou psany hlavne na zaklade osobniho pozorovani, jak z autorova osobniho pobytu v Sverni Korei tak z rozhovoru se Severokorejskymi studenty studujicimi v tehdejsim Sovetskem Svazu. Jelikoz se tyto rozhovory konaly predevsim druhe polovine 80. let (20. stoleti) tento clanek predevsim reflektuje situaci na konci 80. let a pocatkem 90. let, i kdyz par poznamek ze soucasne Korei bylo take pridano. Nicmene, i pres takovy postupny pristup, autor nema jinou moznost, nez pristoupit k dalsimu omezeni v oblastim vypraveni. V dusledku nedostatku mista neni mozne pomyslet, napriklad, na vyjasneni historickeho vyvoje Severokejske propagandy, ani jeji propagandy v zahranici.
Nejcharakteristictejsim znakem Severokorejske propagandy je skoro sterilni informacni prostredi, ve kterem je schopna prezivat. V poslednich desetiletich si Severokorejske urady uspesne drzovaly skoro uplny informacni monopol. Vsechny informace dostupne beznemu severokorejci, az na par vyjimek, jsou dodavane statnimi institucemi. Tento monopol neni narusen zadnym jinym zdrojem informaci, jak internimi (napriklad, legalni/ilegalni tisk) tak externimi (zahranicni vysilani a tistena media). KLDR je jedinecny ukaz skoro "hermeticky" uzavrene spolecnosti. Krome male elitni skupiny, severni korejci znaji svet jen tak, jak je chce jejich vlada znat a vsechny informace jsou vybrany urady podle velmi striktnich kriterii. Samozrejme, ruzne zvesti se sem dostanou zvenci, nebo od lidi, kteri maji pristup k politicky citlivym informacim, ale tyto zvesti vetsinou neprejdou do sirsiho povedomi, hlavne z toho duvodu, ze nedovolene sireni takovych informaci je velmi riskantni. Jelikoz okolni svet je viden korejskymi urady jako zdroj nebezpeci a ideologicke korupce, je vyuzita kazda moznost zapecetit vsechny mozne kanaly, odkud by neautorizovane zpravy z okolniho sveta mohli prijit do KLDR, kde jsou vsechny zpravy filtrovane. Jednim nejprirozenejsich kanalu nechtenych informaci je samozrejme radio. Lehce se pouziva, je levne (i podle severokorejskych standardu), prenosne a muze prijimat na velkou vzdalenost - tedy zahranicni, nebo jihokorejske stanice. Tim padem je radio predmetem velkho zajmu uradu a je drzeno pod zvlaste velkou kontrolou. Pyongyang nenasleduje Sovetsky priklad ruseni zahranicnich vysilacek. KLDR nasla levnejsi a spolehlivejsi reseni - oni proste zakazali prodej a pouziti laditelnych radii. Male lampove prijimace, ktere je mozno koupit v obchodech (samozrejme s povolenkou ke koupy starozitnosti) jsou nastaveny na prijimani pouze oficialni stanice. Jiste, osoba s urcitou technickou znalosti muze jednoduse udelat potrebne upravy a premenit prijimac na opravdove radio. Aby se tomu predeslo, policie provadi pravidelne nahodne proverky registrovanych prijimacu. Kontrolovat "spravne" pouziti prijmace je jeden z dulezitych ukolu nacelniku tzv. "lidovych skupin" (inminban). Podle nekterych zprav, nacelnici inminbanu mohou vstoupit to kazdeho domu v kazdy cas (dnem i noci) aby zkotrolovali, jestli je v dome neregistrovane radio. Tyto opatreni nejsou samozrejme vsemohouci, jelikoz se autoruv Severokorejsky spolecnik mel pristup k "normalnimu" radiu, ktere slo naladit a poslouchal cizi programy se svoji rodinou, ale toto bylo bezpochyby, velmi riskantni.
V KLDR, je obeh jakehokoliv zahranicniho casopisu, nebo novin prisne zakazan. V nejvetsich knihovnach samozrejme najdete tyto veci, ale ty jsou drzeny ve specialnich depositarich pro zahranicni a jinak politicky nevhodne publikace, takze pristup k nim je skoro nemozny i pro profesionalni liguisty. Pritupove karty do techto specialnich depositaru jsou kontrolovane politickou policii a z toho duvodu jsou tyto prukazy vydavane jen nejvice duveryhodnym osobam. System techto specialnich depositaru byl navrzen podle Sovetske tradice, ale v Severni Korei je jeste vice restriktivni nez v byvalem Sovetskem svazu. Volny pristup k zahranicni literature je mozny pouze pokud se jedna o technicke knihy, nebo publikace prirodniho razu. Jakakoliv zahranicni beletrie, stejne jako socialni a politicka literatura je odeslana do techto specialnich depositaru. Dokonce i knihy a noviny z ostatnich socialistickych zemi nejsou vyrazeny z tohoto pravidla. To je pochopitelne, jelikoz od 70. let 20. stoleti byl oficialni Sovetsky (nemluve o Polskem a Madarskem) tisk mnohem otevrenejsi nez jeho Korejsky protejsek a tak by mohl prinest informace, ktere Severokorejske urady videly jako nepotrene, nebo dokonce nevhodne.
Je skoro nemozne ziskat jakekoliv "nezdrave" informace z osobniho kontaktu s cizinci. Jakakoliv nepovolena interakce s cizinci je striktne zakazana a poruseni tohoto pravidla by znamenalo znacny problem. Tech nekolik cizincu zijicich v Pyongyangu kteri mohou mluvit pouze se specialne vycvicenymi a zaskolenymi lidmi, kteri prosli peclivym bezpecnostim vyberem a jsou tedy velmi pravdepodobne policiste, informatori, nebo zamestnanci bezpecnostnich sluzeb.
Neni potreba zminovat, ze Severni Korejci nemohou svobodne cestovat do zahranici. V jinych casech, predevsim v 50. letech 20. stoleti, znacne mnozstvi korejskych studentu studovalo v SSSR, Cine a dalsich zemich, ale turistika byla vzdy vyloucena. Tyto vymene pobyty byly ukonceny na pocatku 60. let a jen clenove politicke elity byli schopni cestovat a to jen zridka. Dulezitou vyjimkou byli drevorubci, kteri pracovali na dalnem vychode SSSR od konce 60. let. Aby byla jejich relativni svoboda omezena, jejich kontakt s mistnimi byl citelne omezen a silne odrazovan. Zili ve specialnich ubytovnach, ktere spis pripominali pracovni tabory, pod dohledem bezpecnostnich sluzeb. Po nekolik dekad tak zili Severokorejsti drevorubci ve state ve state a komunikace mezi temito "vezni" a ridkou populaci Rusu v okolnich oblastech byla velmi omezena, prakticky neexistujici.
Vsechny tyto opatreni znamenaji prostorovou izolaci. Presto, nevitane nazory, stejne jako fakta podkopavajici oficialni pohled na svet, mohou prijit nejen ze zahranici, ale i zevnitr zeme, ze Severni Korei minulosti, ani nemluve o pred 1945 publikacich a tisku. Kazdy je ohrozen ctenim neceho "spatneho" ve starych knihach a novinach, zvlaste kdyz byly vytisteny za drivejsich, mene represivnich casu. Napriklad, stara publikace se muzu priznive zminovat o osobach, ktere se nakonec stali obetmi cistek, nebo "neosobami", nebo muze take odhalit priliz o Sovetske pomoci, nebo zminit drivejsi, ted jiz zastarale, verze zivotopisu Kim Il Sunga. Aby se tomu zabranilo, jednoduche, ale ucinne Orwellianske reseni bylo nalezeno: vsechna literatura publikovana pred 10 az 15 lety se uchovava ve zvlastnich depositarich, do kterych je pristup jen se souhlasem bezpecnostnich sluzeb. Jedinou vyjimkou je technicka literatura.
Vysledkem toho, Severokorejske urady propagandy jsou v pozici, ktera je zvlastni i podle stadardu jinych komunistickych zemi. Vsechny komunisticke rezimy se snazily mit plnou kontrolu nad informacemi, ale zadny (vcetne Stalinistickeho Ruska) se nikdy nedostal tak daleko jako Severni Korea pri sledovani tohoto cile. Vsechny komunisticke rezimy byly vice ci mene xenofobni, ale jen malo ktery muze souperit v tomto ohledu s KLDR. Jelikoz ma stat skoro uplnou kontrolu nad informacemi, neni potreba vynaklad usili na protipropagandicka opatreni. Bezny obcan dostava pouze ty informace, ktere mu oficialni urady dodaji a jsou odstineni od vyzev predstavovanych jinymi pohledy na svet.
Dalsi poznamenanihodnou vlastnosti Severokorejske propagandy je jeji konsistentnost napric ctyrmi dekadami. Soucasny Severokorejsky rezim byl vytvoren prevazne v poslednich letech 50. let 20. stoleti. Samozrejme urcite zmeny se nasledne odehraly, ale ani jedna z nich nebyla zasadni. Toto se vztahuja take na propagandu. Zakladni principy Severokorejske propagandy (velikost Kim Il Sunga a jeho rodiny, Juche nacionalismus, utoky na USA a predevsim na Jizni Koreu) zustaly nezmeneny. Vysledkem toho, dve a mozna i tri generace uz vyrostly pod silnym vlivem intenzivni, ale v zasade stale stejne, propagandy. Kazdy severni korejec starsi 55 let byl predmetem teto silne indoktrinyzace od zakladni skoly.
Kombinace techto tri faktoru - intenzivni propagandy, desetileti dlouhe stability zakladnim myslenek a informacni izolace, dela ze Severokorejske propagandy, stejne jako z jejiho ideologickeho zivota obecne, jedinecny fenomen.
Po mnoho desetileti byl hlavnim tematem Severokorejske propagandy Velky vudce soudruh Kim Il Sung, jeho nadprirozene skutky a jeho nedocenitelna sluzba zemi. Od pozdnich 70. let byla tato propaganda posilnena agresivni glorifikaci jeho syna Kim Jong Ila, ktery byl oficialne prohlasen dosazenym nastupcem a "nastupcem velke revolucni tradice Juche". V roce 1994 mladsi Kim opravdu nastoupil po svem otci jako vrchni vudce Severni Koreji. Vsechna propaganda je pokusem o budovani mytu a jejich propagaci a v Severni Korei se vetsina oficialnich mytu soustredi kolem posvatne rodiny Kimu. "Vyrustat v duchu lasky k Vudci" (nebo jinak receno, implementace kultu osobnosti Kim Il Sunga) byla po desetileti nejdulezitejsi ukol propagandy. Zakladni metody "rustu" byly kdysi vypujceny od stalinistickeho SSSR, ale soucasna Sverokorejska propaganda uz davno tyto stalinisticke vzory nechala daleko za sebou. Rozsah "rustu v duchu lasky k Vudci" se da jen tezko predstavitelny nekomu, kdo nikdy nenavstivil KLDR. Nejen masmedia, ale i kina, divadla a literatura neustale podtrhuji mytus, ze Kim Il Sung byl velkym Vudcem od detstvi a vsichni Korejci mu jsou za vsechno vdecni. Ve svete Severorejske propagandy, se vsechny dobre veci stali jen diky velkemu Vudci a jeho synovi. Jak se zpiva v jedne casto hrane pisni:
Kdo nam dal stesti dneska?
Byla to Strana a Vudce.
Po ceste vyznacene velkym Vudcem marsalem Kim Il Sungem,
Pujdeme bez ohledu na svoje zivoty!
Oba, Kim Il Sung i Kim Jong Il maji dlouhy seznam honorarnich titulu. Nektere jsou standardni a bezne, nektere jsou jasne dusledek tvorive snahy jejich osobni eulogie. Tim padem ma Kim Il Sung tituly jako "Velky Vudce Strany a lidu", "Marsal Silne Republiky", "Genius Revoluce", "Zelezny, vzdyvitezny General", "Vyjimecny Vudce mezenarodniho komunistickeho a revolucniho hnuti". Od roku 1970 titul "otec" se zacal obevovat spolecne s predeslymi tituly. Globalne, otcovska myslenka "vladce - otec naroda", typicka pro konfucionismus, je normou Severokorejske propagandy. V propagandistickych pribezich, ktere muzeme najit v Severokorejskych casopisech a ucebnicich je Kim Il Sung vyobrazen jako otcovska postava, moudry a zajimajici se rodic, starajici se o svuj lid. V jednom pribehu se zastavi, aby svezl starou zenu, v jinem osobne dohlizi na to, jak je lekarska pomoc dana mlademu delnikovi zranenemu v tovarne a v dalsi se pta na zivotni podminky postizeneho veterana. Tyto pribehy o Kimech, kterych jsou stovky, se neustale opakuji v mediich a knihach, jsou nahlas cteny na schuzich, nebo zobrazovany na malbach.
Nektre z techto pribehu nejsou jen Konfucianskem duchu, ale velmi casto jsou to predelane zlidovele pribehy z Konfucianske mytologie. Takze napriklad, vsem lidem v Severni Korei je vypraveno, jak byl v roce 1945 Velky Vudce zaneprazdnen statnickymi povinnostmi, ze kdyz byl dvakrat pobliz sveho rodneho domu, ale nestavil se tam, jelikoz nesnesl ztratu sveho drahoceneho casu delanim neceho jineho, nez praci pro svuj lid. Jen napotreti souhlasi, na natlak svych soudruhu, s navstevou rodneho Mangyongdae. Kazdy, kdo je seznamen s vychodo-asijskou tradici okamzite pozna tenhle scenar. Stejne pribeh se vypravi o slavnem generalu Kim Yo Sinovi ze 7. stoleti, i kdyz tento pribeh pravdepodobne prameni z cinske sagy o cisari Yu.
Kdyz Kim Jong Il nastupoval na post vedouci cinitele, byl mu udelen titul, ktery by mohl vypadat divne "Stred strany", ale nakonec titul "Drahy vladce" zvitezil. I kdyz jmena Kim Il Sunga a Kim Jong Ila nejsou jasne recena, kazdy Severokorejec vi, ktery titul nalezi komu, nikdy by si nespletl Velkeho Vudce (Kim Il Sunga) a Draheho Vladce (Kim Jong Ila). Zvlastni slova a gramaticke formy byly ustanoveny tak, aby byly pouzity pouze ve vztahu k temto dvoum osobam. Jejich jmena, spolu s jakymkoliv jejich citatem, jsou vzdy tistena tucne. Od zakladni skoly jsou Severni Korejsi uceni, jak spravne tvorit vety, ktere zminuji Vudce a jeho syna. Podle teto dvorni gramatiky, nesmi nikdy byt jejich jmena pouzita uprostredm, nebo nedejboze na konci vety, musi byt vzdy pouzita nazacatku.
Neni tedy zadne prekvapeni, ze soucasna uznana verze zivotopisu Kim Il Sunga je jednim z hlavnich predmetu vyucovanym v Severokorejskych skolach. Od roku 1980, zivotopis Kim Jong Ila byl pridan. Severokorejsti studenti, od skolky po universitu, se musi nazpamet naucit nejen nespocetne pribehy o skutecnych (ale vetsinou vysnenych) uspesich Kim Il Sunga a Kim Jong Ila, ale i jejich rodokmen. Jakakoliv kniha, clanek, universitni prednaska musi zacit citatem techto vudcu. Nekdy, kdyz je tezke takovy citat najit (popravde, Velky Vudce nerika moc o, napriklad, o anatomii bezobratlovcu), nema autor jinou volbu, nez pouzit citat, ktery je jen velmi vzdalen naplni clanku. Napriklad sbirka praci o farmakologii zacina temito moudrymi slovy Velkeho udce: "V biologii je nejdulezitejsi efektivni pouziti zdroju". Jeden clanek na tema struktury Korejskych samohlasek zacina timto odhalenim: "V liguistice je potreba zavest Juche a systematicky rozvinout jazyk, aby se nas lid citil byt pocten a byl hrdy na to, ze jim mluvi".
Od pocatku 70. let 20. stoleti, vsichni Severokorejci od veku 16. let vyse musi nosit odznaky s portretem Kim Il Sunga. Do problemu se dostane ten, kde si dovoli vyjit ven bez tohoto doznaku. Portrety Kimu jsou vystaveny u vstupu a vystupu ze stanic, kancelari a zavodu. Casto jsou tyto portrety chraneny pred destem specialni striskou, ktera se take pouziva na ikonach stredovekych klasteru. Od pozdnich 60. let 20. stoleti ma kazda mistnost v kancelari, tride, dome a dokonce i vagonech metra portret Kim Il Sunga. Od roku 1980 byl tento portret doplnen obrazem jeho syna a nastupce Kim Jong Ila. Zpocatku obrazy Kim Jong Ila nebyly pouzivane tak casto, ale to se pocatkem 80. let 20. stoleti zmenilo a portrety obou Kimu se staly beznym zjevem na Severokorejskych ulicich.
Prirozene, v Severni Koreji se tyto portrety staly predmetem skoro az nabozenskeho zajmu. Kdyz autor studoval na Universite Kim Il Sunga a zil na koleji pro cizince, zde bylo pravidlo, ze na stene nesmi vyset nic, co by vypadalo jako portret Draheho vudce. Portrety jsou pravidelne cisteny zvlastnim kartacem a peclive udrzovane ve zvlastnich krabicich. Jeden z nejznamejsich zbehu v sedmdesatych letech, vyznamny dustojnik politicke policie ve meste Kaesong, Kong Tak Ho, musel utect do jizni Koreji po te, co nahodne poskodil portret Kim Il Sunga a byl pritom viden kolegy primo na miste cinu. Samozrejme vedel moc dobre, co se deje s takovymi "zlocinci". V tom samem case An Kon Ho, jiny dustojnik tajne policie, dostal posmrtne vyznamenani "Hrdina KLDR". Kon Ho pracoval v utajeni na stavenisti a behem jedne nehody ochranil svym telem posvatne dopisy s Kim Il Sungovym jmenem.
Na kazdem miste v cele zemi je mozne najit mnozstvi pominku Kim Il Sungovi. Popravde, Kim Il Sung a clenove jeho rodiny jsou jedini lide, ktere se KLDR pripomina. 16. dubna, v den narozenin Severokorejskeho vudce (coz je v zemi statni svatek), jsou tyto pomniky mistem povinnych pouti pro cele rodiny. Toho dne jsou vsichni korejci povinni navstivit pomniky Kim Il Sunga v jejich blizkosti. Pod drobnohledem svych nadrizenych z "lidovych skupin" provedou nekolik uklonu a polozi kvetiny k noham pomniku. Podobne obrady se konaji i behem jinych svatku.
Nejvetsi z techto soch byla postavena na vrcholu kopce Mansudae v Pyongyangu, pobliz muzea Korejske revoluce, u prilezitosti 60. narozenin Velkeho vudce. Samotne muzeum slouzilo jako hlavni chram kultu Kim Il Sunga do jeho smrti. Ohromna socha je 22 vysoka 22 metru a na chvili byla nejvetsi pozlacenou sochou na svete v 70. letech a tak je znama mezi ruskou komunitou jako "Zlate tele". Nasledne bylo opravdove zlato nahrazeno zlatou barvou, ale i tak socha vevodi centralnimu Pyongyangu. I presto bylo autorovi severokorejci receno, ze tato mamuti ohromna socha symbolizuje .... nezmernou skromnost velkeho vudce, ktery puvodne odmitl, aby socha byla dvakrat vetsi.
Stavba sochy byla velkym projektem. Slovy jednoho severokejskeho autora, ktery se snazil popsat nezmernou lasku:
"Novina se sirila zemi, ze ohromna nesmrtelna socha oddanosti bude postavena. Tato zprava rozjarila nepocitane lidi, jako jarni hrom, ktery se prohani kvety. Zvuk zpevu rezonoval a lid proudil smerem ke kopci Mansu odevsad".
Obcane Pyongyangu vysli pred usvitem a sli ke kopci. Na ceste do prace pospichali k tomu mistu pred zapadem slunce. Mezi nimi bylo nadsene mladi, hrdinove, generalove, slavni spisovatele a umelci ... prislunici armady, ktery misto domu, se sli zucatnit teto cestne prace a rolnici, co misto na dovolenou jeli na staveniste. Mladez zalozila mistni uderne brigady a studenti universit se zorganizovali do pluku a dorazili na misto. Nektere zeny nesli cihly v holych rukou a mladi muzi nesli drevo na svych ramenou, aniz by pomysleli na to, ze by si mohli vymenit obleceni.
Obrovsky, kvalitni kamen byl potreba jako podstavec, ktery by podporoval sochu otce vedce. Bylo tam mnoho kamenu, ale vsechny byly priliz male, nebo nizke kvality. Vedouci pracovnici se vydali hledat vhodny kamen. Prosli tisice ri (japonska mile - asi 3.5 km pozn. prekl.), prohledli mnoho kamenu na zmapovanych horach a na brezich rek a nakonec nasli obrovsky kus granitu. Byl perfektni, bily, tvrdy a mel urcite vice jak 300 tun.
Rodina jednoho farmare v kraji Anak vykopala 300 let stary aromaticky jalovec, ktery pestovali na sve zahrade po generace a donesla ho na kopec Mansu. Rika se, ze jalovec po presazeni umre. Ten rolnik nic tokoveho neslysel.
"Ten jalovec jake take Korejsky. Proc by na nem nemely spocinout paprsky naseho Vudce?", ptal se.
Timto zpusobem bylo zasazeno desetitisice rostlin na kopec. A ani jedna rostlina nezahynula po presazeni. Jejich koreny znovu narostly, i kdyz tu bylo jine podnebi a zem, jelikoz rostliny sem cestovali z misti tisice ri dalekych. Odhodlani lidi zpusobilo, ze ty rostliny prosperovaly.
Mnoho pominku Kim Il Sungovi a Kim Jong Ilovi jsou masivni obelisky postavene prakticky na vsech mistech, ktere Velky vudce a jeho nastupce poctili svoji pritomnosti. Jelikoz Kim Il Sung vladl zemi po vice jak pul stoleti a behem te doby provedl nespocet inspekci, jsou tyto pominky vsudypritomne a muzeme se jen dohadovat, kolik penez bylo vynalozene na jejich vyrobu a udrzbu. Dokonce i lavicky a kameny, na kterych Kim Il Sung sedel behem svych cest po zemi jsou peclive uchovavane. Vypadaji velmi starodavne, jsou jasne jine nez ty male lavicky a kameny, ktere najdete jinde v parcich v Severni Koreji a krome toho, vsechny jsou cerstve namalovany na modro. A aby to nebylo malo, okolo lavicky byl retez a maly obelisk s timto napisem: "Dne (nejake datum z poloviny 50. let) Velky vudce sedel na teto laviccce a odpocival". Casto jsou na napisech pompezni ody. Nekdy jsou to slova oslav Kim Il Sunga, ktery poctil misto svoji pritomnosti. Takze na vyhlidkovem miste v krasnych Kumgangsanskych horach si budete moct vsimnout teto sochy s napisem: "Oooo, jak krasne hory! Kim Il Sung". Tuto poznamku rekl Velky vudce, kdyz vystoupal na tuto horu na konci 40. let. Jeden severekorejsky autor napsal, ze takovych pomniku je jen v techto horach 22. V Severni Koreji je zvykem zaznamenavat vahu techto masivnich kamenych staveb. Takze obrovsky obelisk blizko vstupu do bungru, kde behem valky sidlilo veleni Korejske armady vazi 400 tun. Ten je ale maly vzhledem k tem, ktere jsou postaveny na pocest Kim Il Sunga v Pyongyangu. Krome toho, na kterem stoji 22 metrova socha, je to jeste dalsich 170 soch myslenky Juche a grandiozni Vitezny oblouk. Jedna jihokorejska publikace rika, ze v KLDR je 35 tisic ruznych pomniku Kim Il Sungovi. Muze to byt trochu prehnane, ale skutecnost nebude tak daleka.
Zdroj
THE OFFICIAL PROPAGANDA IN THE DPRK: IDEAS AND METHODS.
Žádné komentáře:
Okomentovat